Krok v malířčině tvorbě
Kompozice založené na studených barvách zimy představují nový krok v malířčině tvorbě. Bílá ve zlomených odstínech a citlivých kombinacích s modrou a růžovou a dalšími nabízí velké možnosti ve věcném sdělení i ve výrazu. Okouší se tu terén, v němž už působila a osobitě pátrala řada znamenitých umělců. Ve dvacátých letech na portrétech Litomyšlan Josef Voleský, v Paříži vynikající Čech Josef Šíma, ještě nedávno další malíř světového jména, zemřelý Václav Boštík a v celém svém životním díle Východočech Vladimír Komárek.
Bílomodré vize nepůsobí studeně. Tím, že jsou trochu „zlomeny“, vyzařují spíš lyricky. A jejich výraz naznačuje sklon k duchovnosti. Tato tendence se v tvorbě Šárky Frankové pravděpodobně prosazuje nikoli racionální volbou, z výtvarně kompozičních důvodů, ale spontánně, v důsledku zrání.
Emocionální a hodnotové hledání v těchto obrazech nepochybně je osobního kořene. Souzní však zároveň s dobovými problémy, s neuspokojenými city lidí vůbec. V širších souvislostech znovu dokládá složitost času, neklid i touhu dnešního zpitomělého světa po jistotě a šťastném spočinutí. I takový, nejobecněji estetický projev je silnou, platnou sociální funkcí volného výtvarného umění.
PhDr. Jan Kapusta
Kunshitorik z Litomyšle